Arisa Black Silesia Antracit
narozena: 16. 6. 2012 – čerrná se znaky
otec: Barry White Old Tapis
matka: Cesmína Malý vousáček
tituly a zkoušky:
pasení: ZVOP, HWT, IHT-1 – výborně
práce: – Primary working test – výborně
coursing – Coursingová licence, Mistroství Moravy 2014 – 3. místo, Gadův mamoriál 2014 – 3.místo, Gadův memoriál 2015- 2. místo
výstavy – Junior Club šampion SK, spousta výstav vždy výborná, mnoho CAC už si to vše nepamatujeme
Tak já jediná jsem zůstala doma, je to výhoda, vím co mám od těch našich dvounožců očekávat, nemusela jsem se nikde stěhovat tak jsem spokojená. Panička sice říká, že nechat si psa z vlastního odchovu, má svá úskalí, ale že se to dá překonat. Nejvíc jí rozčílím, kdy jsem si vzpomněla, že se v pokoji může čůrat i kadit v tom rohu co vždy bývala podložka když jsme vylézali se sourozenci z porodní bedny. Že jsem si vzpomněla na podložku, když mi bylo už 9 měsíců, to je přece jedno, občas vzpomínáme a občas zapomínáme :-).
Panička na mne nemá moc času, začaly jsme cvičit s klikrem, pak delší přestávka, ale prý budeme muset zase začít. Chystáme se na working testy, tak ať prý neuděláme ostudu. Co mi tedy hrozně baví je běhání za střapcem, vlastně coursing. Prý mi to docela jde, no já nevím co je na tom tak těžkého běhat :-). Na mistrovství v coursingu KCHBC jsem v kategorii štěňátek byla na bedně, byla jsem nejmladší a zasloužila jsem si třetí místo.
Začali jsme i s výstavami, moje první představení bylo jako obvykle, na národní výstavě v Ostravě. Dostala jsem známku výborná 2. Nebylo to tak jak si to panička představovala, byla jsem trošku nervózní, bála jsem se klouzavé podlahy a nebýt Trixinky, která mne přesvědčila, že se nemám čeho bát, nevím jak bych dopadla. Trixi dostala CAC a tak byla panička spokojená i když jsme nevyhrály obě. Další výstava byla v Hurbanove na Slovensku, vždycky jsem nejmladší a v těch mladých je to veliký rozdíl, posudek, byl pěkný a tak i s hodnocením V3, byla spokojenost, Trixi a Cherry opět CAC. Na české klubovce jsme už tak nezabodovali. Trixi jako jediná dostala výbornou, já a Cherry jsme velmi dobří…. Rozhodčí to byla přísná, ale posudky byly přesně tak, jak na tom jsme 🙂
Chodím do psí školičky k paničce, hrajeme si s pejsky, učíme se různé dovednosti, ale díky paniččiné zaneprázdněnosti si obvykle dělám co chci.
Trošku jsem se odmlčela, tedy panička moje vyprávění nezveřejňuje, protože prostě nemá čas. Je nás doma pět chlupatých a tak je pořád co dělat. Chodit na procházky, cvičit, občas i uklidit, chodit do práce, vést „Psí školu“ no a pak to je jako v tom pořekadle “ kovářova kobyla chodí bosa “ hi hi hi
No tak docela to není pravda dodělala jsem coursingovou licenci a letos asi začnu i běhat, ale málo, protože mojí hlavní aktivitou jsou „ovečky“
Pást jezdíme hodně často, jezdíme na různá místa s různými ovečkami a máme udělanou zkoušku vloh, kterou jsme dělaly Na slovenských klubových závodech. Chtěly jsme zvládnout i test HWT -TS, ale štěstí nám nepřálo, ovečky byly rozlítané, nekontaktní a utekly mi do lesa a tak jsem dostala „diskvalifikaci“ Určitě budeme pokračovat, moc se mi to líbí.
Ani výstavy jsme úplně nezanevřely, byla jsem po dlouhé době opět na výstavě a pro mne veliký úspěch. I když mi tedy vůbec nechtějí dorůst chlupy a ty co mi dorostou, tak mi „Bakýš“ otrhá, tak jsem v konkurenci jedenácti fen, byla na třetím místě s překrásným posudkem. No asi tak, chlupy mohou dorůst, ale špatně stavěné tělo napravit prostě nejde 🙂
Jsem moc ráda, že mám perfektního parťáka na blbosti, chodíme občas s „Bakýšem “ na procházky prostě sami. Nejprve jsme šplhali a přeskakovali plot asi tak 150 cm. Když nám ho opravili, tak jsme si našli díru pod plotem, no a včera zapomněl páníček zavřít branku 🙂 Ale procházky s paničkou jsou o mnoho lepší. Stejně je divné, že jsme včera na výlet šli jen my dva, ostatní „hlupáci“ zůstali v klidu na zahradě a ani naše lákání nepomohlo. Panička ovšem říká, že „hlupáci“ jsme my a že pokud chceme být placatí na silnici, tak ať si chodíme, něco na tom asi bude, příště možná zůstaneme doma 🙂
Pasení, ovečky, pasení, ovečky, poslušnost. To je teď vše, co doma slyšíme ve spojitosti se mnou. Paseme ostošest, někdy jsem perfektní, někdy je rozstřelím a opět seženu dohromady. Už skoro vždy na povel zastavím a nebo zalehnu.
Druhý pokus HWT opět nevyšel, sice to bylo o mnoho lepší, ale stále jsem moc rychlá a ovce si mne přečtou a protože nejsou hloupé, jak se o nich říká, moc dobře vědí, že do kousnutí nemám daleko. Proto přede mnou utíkají a čím rychleji běhají, tak tím rychleji běhám já 🙂 a pak se to nějak nedá zvládnout.
Tak opět mnoho tréninků, pilování poslušnosti a jedeme na třetí pokus, zkouška je od slova zkoušet a tak zkoušíme a nedáme se odradit. Poslušnost je už lepší, jsem i pomalejší, ovečky se mne tak nebojí a tak HWT na ranči „Dajavera“ bylo na třetí pokus splněno. Hurá!
Protože pasení baví paničku i mne, tak stále trénujeme a rozvíjíme moji dovednost. Začal s námi jezdit i Bakýš, který má už za sebou zkoušku vloh ZVOP a pase jedna radost, prý se to se mnou vůbec nedá srovnat. Je rozvážný, daleko od oveček, zastaví se ihned po povelu. Stranové vedení má od začátku dobré a tak jsem pomaličku na druhé koleji a k ovečkám jezdí jen Bakýš. Nic není jednoduché a nejde to podle plánů. „Bakýš“ se dostal do elektrické sítě u ovcí, panička ho dlouho vymotávala a od té doby se nechce ke ovečkám přiblížit
Hurá, přihlásili mne na první IHT-TS – 1 závody….nebylo to úplně jednoduché, ale zvládla jsem to na výbornou. Ovečky neutekly, nekousala jsem je, zastavovala jsem tam kde jsem měla a vše se podařilo, tak jak si panička přála.
Prý mne čekají mateřské povinnosti a tím i vyzraju psychicky. No tak tomu nevěřím, ale po štěňátkách se k pasení určitě vrátíme.
Dala jsem si s tím háráním načas, místo konce dubna, kdy to čekala panička, tak hárám na konci července 2015, panička různým lidičkám naslibovala štěňátko, někteří nevydrželi a mají chlupáčka už doma. Ti kdo vydrží a počkají slibuju, že se budu starat co mi síly stačí, naučím je všechno potřebné a společně s paničkou naše štěňátka připravíme na život s novou rodinou co nejlépe. No „Bakýš“ to zkoušel jedno hárání a druhé hárání, ale já prostě matkou nebudu. Asi si nechci kazit figuru.
Tímhle to na starých stránkách končilo, a já jsem nyní přidala pokračování.
Mína s Trixinou měly občas problémy a jak jsem začala dospívat, tak jsem se k problémům přidala. Holky to mají na tom světě blbý. Občasné rvačky dělaly paničce velké starosti. Ale většinou jsme všichni dělali jen radost 🙂 Páníček, nějak přestal chodit, má silnou cukrovku s inzulínem, panička byla nemocná, trochu jí opravili srdíčko, rozhodla se zhubnout což se jí podařilo. Ale byla na všechno sama, hodně unavená, ve stresu a to se všechno promítalo do naší chlupaté smečky. Nebylo to jednoduché a tak přišlo to nejhroznější rozhodnutí a panička říkala „nikdy neříkej nikdy“ ze smečky jsem zůstala jen já a ostatním našla výborné domovy, kde se mají určitě lépe, než u nás v napjaté stresové atmosféře. Pomalu se vše uklidnilo, vytvořila se jasná pravidla, stereotypy a dlouhá nemocenská a vytoužený důchod 🙂 Procházky, psí škola, psí kamarády jsme se naučila tolerovat. Spousta nachozených kilometrů, spaní v lese pod širákem, no docela fajn život.
