Archiv autora: Eva Morcinek Čapníková

Čuchání, čuchání, pěkně nudu zahání.

Jednou z potřeb psa, je určitá práce nosem. My si zkusíme zahrát takovou lehkou hru, která vám pomůže i unavit psa. Existují i sporty které se věnují právě čichání a práci nosem. Je to například nosework, sportovní stopa, nebo mantrailing. Rozhodně nemusíte skládat žádné zkoušky, ani se těmto sportům věnovat. Stačí si se psem hrát tuto hru. Čuchací hry, protože pes pracuje více hlavou a ne jen fyzicky, tak velice pěkně uklidní a unaví psa.

Tak jak na to.

Začátek je úplně jednoduchý, psa posadíte, nebo položíte a pokud váš pes ještě nezvládne zůstat na místě, tak vám ho může někdo podržet, nebo ho přivážete ke stromu, nebo ke sloupku, lavičce. Ukážete mu, že máte hračku, nebo pamlsky, odejdete jen asi metr před psa a položíte na zem to co má pes najít. Vrátíte se ke psovi, dáte uvolňovací povel a hned za ním slovo které jste si vybrali pro tuto hru. Může to být třeba hledej (já mám pak po slovu hledej vždy rozlišení co hledat má, ale to na začátku není vůbec důležité). Pak necháte psa, aby si danou věc našel. Na začátku je lépe pracovat s pamlsky. Když pes pochopí, že když kousek odejdete a vidí, že pokládáte něco na zem, tak tam má jít a sníst to co jste položili na zem, můžete hru trošku ztěžovat. Můžete si pohrát s tím, jak daleko to půjdete schovat a jak dlouho ten pes bude hledat. Na začátku je opravdu důležité postupovat pomalu a vzdálenost nenavyšovat moc rychle. Postupně se můžete dostat v místech kde je váš pes ovladatelný, třeba na zahradě tedy v oploceném prostoru na velkou vzdálenost. Pomatujte si, že nic není špatně, každý pes může pracovat jinak. Některý bude pomaličku prohledávat terén, některý bude pracovat s navětřováním, tedy s nosem ve výšce, některý se vydá po vaší stopě, protože ví, že k pamlsku musí vést vaše stopa, když jste odcházeli. Vše postupně můžete dělat těžší a těžší. Menší kousky pamlsků, větší vzdálenost, nebo pamlsek odhodíte kousek od vaší stopy. Tato hra má mnoho variant, někdo nemá rád, že pes žere něco ze země, a tak můžete použít třeba mističku a pamlsky dávat do misky kterou schováte. (nevýhoda je pak taková, že pro mističky pak musíte jít do terénu a vzít si je zase k sobě). Nebo můžete použít hračku, tam je důležité, aby tu hračku pes chtěl, ale zase ne moc pes, který má místo mozku míček se při hledání přetáčí, lítá sem a tam a štěká. V tomto případě je lepší hledat jídlo. Takže pokud chceme zvýšit energii, můžeme použít hračku a pokud chceme vyklidnění je lepší jídlo. Dalším ztížením je více předmětů v terénu. Tedy více mističek s jídlem, či kupiček jídla, nebo více hraček, tedy pes hledá několikrát v jednom místě. Další možnost je zvětšovat terén kde pes hledá, nebo nenecháte psa se dívat kam jídlo schováváte, to ale zase musíme snížit jiné kritérium, tedy není vzdálenost taková, jako když pes na nás viděl, ale o hodně kratší a opět navyšujeme pomalu. No a nakonec si můžete hrát i s prostředím. Ono začít můžete třeba i v obýváku, nebo na vlastní zahradě, pak se přesunout na louky a lesy a třeba do města. Pokud je prostředí příliš nebezpečné (město, nebo blízko silnice), tak můžeme mít psa na postroji a na stopovačce. Nezapomeňte, že vodítkem psa nesmíte ovlivňovat, ale vodítko je jen záchrana v nebezpečném prostředí. Tahle hra je primárně pro naplňování potřeb psa a aby to byla zábava, tak musíme opravdu postupovat pomalu a by to bylo opravdu jednoduché. Na začátku musí mít pes hodně úspěchů. Pokud musíte psa navádět, povzbuzovat, pes štěká, neví si rady, nebo to psa přestane bavit a nehledá, tak jste postupovali příliš rychle.

Tato hra pomůže i se soustředěním psa, naučí se zvládat i náročné prostředí, zvýší si sebevědomí.

Takže abychom si to shrnuli, jako u každého cviku, nebo chování které učíme psa, tak postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu. Začneme na místech, které pes zná, kde nejsou žádné rušivé vlivy. Vzdálenost, na kterou psovi schováváme jídlo bude na začátku třeba jen 1 – 2 metry od psa a pes se na nás dívá, pak postupně prodlužujeme vzdálenost a pes se stále dívá kam jdeme. Postupně můžeme prodlužovat čas, kdy pes čeká na místě než ho vyšleme hledat. Když se na nás nemůže dívat, tak opět zkrátíme vzdálenost nálezu. Správně je to tak, že my něco schováme, psa pustíme, on jde hledat a nachází. Pak je to hra a zábava pro psa i pro nás.

Hodně zdaru při hraní ?

Arisa Black Silesia Antracit

narozena: 16. 6. 2012 – čerrná se znaky
otec: Barry White Old Tapis
matka: Cesmína Malý vousáček

tituly a zkoušky:
pasení: ZVOP, HWT, IHT-1 – výborně
práce: – Primary working test – výborně
coursing – Coursingová licence, Mistroství Moravy 2014 – 3. místo, Gadův mamoriál 2014 – 3.místo, Gadův memoriál 2015- 2. místo
výstavy – Junior Club šampion SK, spousta výstav vždy výborná, mnoho CAC už si to vše nepamatujeme

Tak já jediná jsem zůstala doma, je to výhoda, vím co mám od těch našich dvounožců očekávat, nemusela jsem se nikde stěhovat tak jsem spokojená. Panička sice říká, že nechat si psa z vlastního odchovu, má svá úskalí, ale že se to dá překonat. Nejvíc jí rozčílím, kdy jsem si vzpomněla, že se v pokoji může čůrat i kadit v tom rohu co vždy bývala podložka když jsme vylézali se sourozenci z porodní bedny. Že jsem si vzpomněla na podložku, když mi bylo už 9 měsíců, to je přece jedno, občas vzpomínáme a občas zapomínáme :-).

Panička na mne nemá moc času, začaly jsme cvičit s klikrem, pak delší přestávka, ale prý budeme muset zase začít. Chystáme se na working testy, tak ať prý neuděláme ostudu. Co mi tedy hrozně baví je běhání za střapcem, vlastně coursing. Prý mi to docela jde, no já nevím co je na tom tak těžkého běhat :-). Na mistrovství v coursingu KCHBC jsem v kategorii štěňátek byla na bedně, byla jsem nejmladší a zasloužila jsem si třetí místo.

Začali jsme i s výstavami, moje první představení bylo jako obvykle, na národní výstavě v Ostravě. Dostala jsem známku výborná 2. Nebylo to tak jak si to panička představovala, byla jsem trošku nervózní, bála jsem se klouzavé podlahy a nebýt Trixinky, která mne přesvědčila, že se nemám čeho bát, nevím jak bych dopadla. Trixi dostala CAC a tak byla panička spokojená i když jsme nevyhrály obě. Další výstava byla v Hurbanove na Slovensku, vždycky jsem nejmladší a v těch mladých je to veliký rozdíl, posudek, byl pěkný a tak i s hodnocením V3, byla spokojenost, Trixi a Cherry opět CAC. Na české klubovce jsme už tak nezabodovali. Trixi jako jediná dostala výbornou, já a Cherry jsme velmi dobří…. Rozhodčí to byla přísná, ale posudky byly přesně tak, jak na tom jsme 🙂

Chodím do psí školičky k paničce, hrajeme si s pejsky, učíme se různé dovednosti, ale díky paniččiné zaneprázdněnosti si obvykle dělám co chci.

Trošku jsem se odmlčela, tedy panička moje vyprávění nezveřejňuje, protože prostě nemá čas. Je nás doma pět chlupatých a tak je pořád co dělat. Chodit na procházky, cvičit, občas i uklidit, chodit do práce, vést „Psí školu“ no a pak to je jako v tom pořekadle “ kovářova kobyla chodí bosa “ hi hi hi

No tak docela to není pravda dodělala jsem coursingovou licenci a letos asi začnu i běhat, ale málo, protože mojí hlavní aktivitou jsou „ovečky“

Pást jezdíme hodně často, jezdíme na různá místa s různými ovečkami a máme udělanou zkoušku vloh, kterou jsme dělaly Na slovenských klubových závodech. Chtěly jsme zvládnout i test HWT -TS, ale štěstí nám nepřálo, ovečky byly rozlítané, nekontaktní a utekly mi do lesa a tak jsem dostala „diskvalifikaci“ Určitě budeme pokračovat, moc se mi to líbí.

Ani výstavy jsme úplně nezanevřely, byla jsem po dlouhé době opět na výstavě a pro mne veliký úspěch. I když mi tedy vůbec nechtějí dorůst chlupy a ty co mi dorostou, tak mi „Bakýš“ otrhá, tak jsem v konkurenci jedenácti fen, byla na třetím místě s překrásným posudkem. No asi tak, chlupy mohou dorůst, ale špatně stavěné tělo napravit prostě nejde 🙂

Jsem moc ráda, že mám perfektního parťáka na blbosti, chodíme občas s „Bakýšem “ na procházky prostě sami. Nejprve jsme šplhali a přeskakovali plot asi tak 150 cm. Když nám ho opravili, tak jsme si našli díru pod plotem, no a včera zapomněl páníček zavřít branku 🙂 Ale procházky s paničkou jsou o mnoho lepší. Stejně je divné, že jsme včera na výlet šli jen my dva, ostatní „hlupáci“ zůstali v klidu na zahradě a ani naše lákání nepomohlo. Panička ovšem říká, že „hlupáci“ jsme my a že pokud chceme být placatí na silnici, tak ať si chodíme, něco na tom asi bude, příště možná zůstaneme doma 🙂

Pasení, ovečky, pasení, ovečky, poslušnost. To je teď vše, co doma slyšíme ve spojitosti se mnou. Paseme ostošest, někdy jsem perfektní, někdy je rozstřelím a opět seženu dohromady. Už skoro vždy na povel zastavím a nebo zalehnu.

Druhý pokus HWT opět nevyšel, sice to bylo o mnoho lepší, ale stále jsem moc rychlá a ovce si mne přečtou a protože nejsou hloupé, jak se o nich říká, moc dobře vědí, že do kousnutí nemám daleko. Proto přede mnou utíkají a čím rychleji běhají, tak tím rychleji běhám já 🙂 a pak se to nějak nedá zvládnout.
Tak opět mnoho tréninků, pilování poslušnosti a jedeme na třetí pokus, zkouška je od slova zkoušet a tak zkoušíme a nedáme se odradit. Poslušnost je už lepší, jsem i pomalejší, ovečky se mne tak nebojí a tak HWT na ranči „Dajavera“ bylo na třetí pokus splněno. Hurá!

Protože pasení baví paničku i mne, tak stále trénujeme a rozvíjíme moji dovednost. Začal s námi jezdit i Bakýš, který má už za sebou zkoušku vloh ZVOP a pase jedna radost, prý se to se mnou vůbec nedá srovnat. Je rozvážný, daleko od oveček, zastaví se ihned po povelu. Stranové vedení má od začátku dobré a tak jsem pomaličku na druhé koleji a k ovečkám jezdí jen Bakýš. Nic není jednoduché a nejde to podle plánů. „Bakýš“ se dostal do elektrické sítě u ovcí, panička ho dlouho vymotávala a od té doby se nechce ke ovečkám přiblížit

Hurá, přihlásili mne na první IHT-TS – 1 závody….nebylo to úplně jednoduché, ale zvládla jsem to na výbornou. Ovečky neutekly, nekousala jsem je, zastavovala jsem tam kde jsem měla a vše se podařilo, tak jak si panička přála.

Prý mne čekají mateřské povinnosti a tím i vyzraju psychicky. No tak tomu nevěřím, ale po štěňátkách se k pasení určitě vrátíme.

Dala jsem si s tím háráním načas, místo konce dubna, kdy to čekala panička, tak hárám na konci července 2015, panička různým lidičkám naslibovala štěňátko, někteří nevydrželi a mají chlupáčka už doma. Ti kdo vydrží a počkají slibuju, že se budu starat co mi síly stačí, naučím je všechno potřebné a společně s paničkou naše štěňátka připravíme na život s novou rodinou co nejlépe. No „Bakýš“ to zkoušel jedno hárání a druhé hárání, ale já prostě matkou nebudu. Asi si nechci kazit figuru.

Tímhle to na starých stránkách končilo, a já jsem nyní přidala pokračování.

Mína s Trixinou měly občas problémy a jak jsem začala dospívat, tak jsem se k problémům přidala. Holky to mají na tom světě blbý. Občasné rvačky dělaly paničce velké starosti. Ale většinou jsme všichni dělali jen radost 🙂 Páníček, nějak přestal chodit, má silnou cukrovku s inzulínem, panička byla nemocná, trochu jí opravili srdíčko, rozhodla se zhubnout což se jí podařilo. Ale byla na všechno sama, hodně unavená, ve stresu a to se všechno promítalo do naší chlupaté smečky. Nebylo to jednoduché a tak přišlo to nejhroznější rozhodnutí a panička říkala „nikdy neříkej nikdy“ ze smečky jsem zůstala jen já a ostatním našla výborné domovy, kde se mají určitě lépe, než u nás v napjaté stresové atmosféře. Pomalu se vše uklidnilo, vytvořila se jasná pravidla, stereotypy a dlouhá nemocenská a vytoužený důchod 🙂 Procházky, psí škola, psí kamarády jsme se naučila tolerovat. Spousta nachozených kilometrů, spaní v lese pod širákem, no docela fajn život.